Přenos výkonu je mechanický, a to za pomoci spojnic, pohánějících obě nápravy. Uprostřed spojnice, mezi první a druhou nápravou, se nachází jalový hřídel. Ten je spojen přímo s převodovou skříní. Levá a pravá spojnice jsou totožné, vždy z jednoho celku. Kluzná pouzdra v hlavách spojnic v krajních okách nemají možnost korekce, k čepu nápravy je spojnice chycena šroubem. V místě jalového hřídele je oko spojnice zvětšeno a je zde umožněn vertikální pohyb pouzdra s celým ložiskovým domkem. Každé z ok spojnice má vlastní maznici s knotem.
Zjednodušeným pohledem můžeme konstatovat, že řešení vnějšího rozvodu je zmenšeninou u nás dobře známého stroje ČKD BN60, který působil pochopitelně na normálním rozchodu. Zde ovšem rozmístění ložisek spojnice nebylo symetrické, protože jalový hřídel nebyl zcela uprostřed, ale blíže k druhé nápravě. Popravdě, ani zde nemůžeme o symetrii hovořit – rozdíl v poloze středové části je cca 10 mm (což jsem zjistil až po detailním porovnání při čištění spojnic).
Po delší odmlce konečně nastal čas na dokončení spojnic. Píše se červen 2025 a já kompletuji obě spojnice do stavu, jak jsem si představoval. Je mi jasné, že u nové lokomotivy určené pro průmysl takto nevypadaly, a asi by postačovalo je prostě nastříkat barvou (původně byly z fabriky červené). Nicméně, když už máte na ponku takový krásný kus železa, byl by hřích si s ním trochu nepohrát… Stejně to dalších padesát let nikdo neudělá.
