Lokomotiva je postupně rozebírána. Jako první na řadu přišly kryty motorového prostoru, které bylo nutné nejprve srovnat, vybrousit korozi a mnohdy i vyvařit praskliny. Některé kryty vypadaly, jako když byly přejety automobilem, nebo pošlapány. Přeci jen skoro sedmdesátiletá historie stroje musí být někde znát. Nicméně veškeré kapotáže motorového prostoru budou zachovány původní a budou na nich provedeny pečlivé renovátorské práce.
Pro lakování byl zvolen následující koncept:
- Kapotáž lokomotivy a budka zelená
- Střecha lokomotivy černá
- Vnitřní plochy kapotáže, motor a příslušenství šedá
- Interiér budky černý / šedý
- Rám černý, narážedla černá
- Protizávaží náprav červená
- Spojnice přírodní, tj. broušený kov
Lokomotivy z výroby vycházely ve třech provedení – hnědý (červenohnědý) nátěr a dva typy zeleného nátěru. V Čechách a na Slovensku se zatím žádná z lokomotiv této řady nevyskytuje, ale v sousedních zemích, zejména v Německu, jezdí většina strojů buď v barvě hnědé, nebo je jejich vlastníci vyzdobili dle své fantazie (koneckonců i naše je nyní modrá). My se však pokládáme za muzejníky a chceme, aby stroj po rekonstrukci byl poplatný určitému období provozu a též barevnému schématu, který je věrohodný. Samozřejmě již asi nedopátráme, v jakém kabátku jezdila právě tato naše mašinka (i když při odstraňování laku zatím narážíme na červenohnědý odstín).
Poznámka: Zatímco na krytech motorového prostoru jednoznačně identifikujeme RAL 8012, je ale jisté, že ne všechny kryty, pokud vůbec, jsou původní. Naprosto úžasná informace na nás vyplynula až v momentu, kdy jsme rozebírali budku – na kostře z úhelníkových profilů „L“ se objevil jako spodní nátěr patrně RAL 6002!
Na tomto místě se s vámi podělíme o výrobu zadní stěny budky a její střechy. Na snímku vidíte náš CNC plasmový řezací portál a na něm již z jednoho kusu vyřezané nové díly. Používáme shodný plech jako výrobce o tloušťce 3 mm. Jsme schopni řezat materiál do tloušťky 40 mm. Do oken přijdou sendvičové rámy, podobné jako u většiny parních lokomotiv. Vzhledem ke stavu současných rámů budeme nuceni dle originálu připravit 4ks replik, které následně zasklíme dvouvrstvým lepeným bezpečnostním sklem. Zde již máme zkušenosti s výrobou okenních rámů pro naši BS-80.
Na plasmové řezačce vzniká za asistence Tomáše nová zadní strana budky jen vyloupnout 😉 Původní úhelníky kostry se zrekonstruují a znovu použijí Toto zbylo ze zadní stěny, střechy a boků. Vše oměříme, než vyhodíme Polotovar sedačky Polotovary bočních stěn Původní stěna a polotovar nové stěny Finální výrobek nové stěny s madlem Levá a pravá strana jsou hotové Rubová část, detail uchycení madla Už se to ukazuje 🙂 Stávající přední část boudy důkladně očištěna, odmontovány různé dostavby a úpravy a natřena základním nátěrem Nové zadní čelo včetně postranic je natřeno základním nátěrem Toto je (naležato položená) lavice strojníka. Hotová lavice. Už chybí jen dřevěné víko k uzavření tohoto úložného prostoru.
Sejmutí kapoty motoru za účelem opískování a následného nástřiku základní barvou
Kapota je opískována a do základního nátěru vyvedena ve firmě VMJ Štětí. Zároveň dojde k opískování naftové nádrže (pouze z dokumentárního hlediska, protože bude vyrobena zcela nová dle originálu) a písečníku. Malou komplikací je, že písečník je do kapoty zanýtován, zatímco naftová nádrž drží jen čtyřmi šrouby.
Opískování a natření základem není finální podobou. Jde o to, aby v dalších měsících opískované díly nepodlehly korozi. Kapotáž se bude ještě upravovat – vloží se nová nádrž, její hrdlo se také vytvoří nové, vykrouží se otvor pro výfuk (protože současný je autogenem velmi nehezky vyříznutý), upraví se hrdlo písečníku a vyrobí nová, dle historických pramenů vizuálně shodná příklopka, vyřeže se lem deklu nad motorem a vyvaří se nový, vytvoří se nový poklop, změní se systém úchytů bočních dveří, odpovídající vzniku stroje. No je toho ještě dost 🙂
Mřížka před motorem je již připravena Repase okenních rámů Vnitřní rámy bylo nutné udělat znovu a jsou spasovány s vnějšími, které sice též podlehly zubu času, ale celkově bude lepší, když stroj bude mít co nejvíce původních dílů.
Kryty kapoty mají 90 mm od své spodní hrany vždy dva malé, kulaté otvory. Jedná se o pozůstatek původního uzavírání, které bylo řešeno, tak jako u většiny strojů té doby, držáky kapoty s vnitřní pružinou. Později, v době remotorizace, byly všechny stroje těchto držáků zbaveny a místo nich se k rámu přivařil krátký kus profilu L, za který se kryty kapoty jednoduše zasunuly. Bylo to levné, bezpracné, bezporuchové. Zároveň to ale nebylo nijak zvlášť pěkné a kapoty se neustále odíraly. Předpokládám ale, že v provozu toto opravdu nikomu nevadilo. Rozhodl jsem se pro první variantu, tj. vybavit mašinku původními táhly, které se ještě dnes dají zakoupit v několika málo obchodech, jejichž nabídka obsahuje kromě servisování zemědělské techniky též prodej dílů na traktorové veterány. Byly vybrány držáky na traktory DEUTZ, které jsou naprosto shodné s tím, co se na lokomotivy ve výrobě montovalo. Při této příležitosti bych rád poděkoval panu Ing. Janu Kuzdasovi, PhD., majiteli společnosti Prozem.cz, který mi poskytl tento díl nejprve k vyzkoušení, aby nedošlo k chybné objednávce.