Naše lokomotiva MD3 měla ve svém životě jen jednoho průmyslového vlastníka. Byl jím závod AB Garphytte Bruk, sídlící ve městě Garphyttan ve Švédsku. Jednalo se o drátovny, které se specializovaly např. na výrobu ventilových pružin. Závod do dnešního dne stojí, jen změnil, jako mnohé další, svůj účel a je nyní objektem muzea. Bližší informace o této destinaci můžete nalézt přímo na stránkách muzea Garphyttans Industrimuseum . Zde naleznete i pěknou fotodokumentaci, včetně mašinek na místní úzkokolejné dráze, na kterou byla naše MD3 dodána dne 3. září 1936.
Úzkorozchodná dráha Latorpsbruk–Garphyttan byla 5,4 km dlouhá průmyslová železnice bez osobního provozu. Její rozchod byl 600 mm a počátek provozu se datuje rokem 1895 s koňským provozem. Veškeré těleso dráhy se nacházelo na vlastních pozemcích majitelů továrny, takže se dle tehdejších místních předpisů nemuselo žádat o koncesi. V roce 1915 byla trať kompletně přebudována na lokomotivní provoz a to převážně po stejné trase. Trať byla zrušena koncem roku 1965. Ještě v následujícím roce zde projel poslední nákladní vlak, v roce 1970 došlo k vytrhání kolejí. Tak jako jinde i zde byly iniciativy zachovat trať pro turistické účely, což nebylo vyslyšeno. Po většině tělese trati nyní vede cyklostezka.
Díky ochotě pana Johanssona, který byl shodou okolností též zachráncem lokomotivy po jejím vyřazení z provozu jsem obdržel vzácné fotografie, které mapují „život“ stroje v sedmdesátých letech minulého století. Tento majitel stroj nejen svým nákupem zachránil, ale také zprovoznil na své úzkorozchodné železnici Skyllbergs Private Järnväg . Po ukončení provozu na své dráze stroj předal spřízněnému sdružení taktéž ve Švédsku Risten Lakviks Järnväg .
Autorem níže publikovaných fotografií je pan Peter Johansson ze Švédska.
MD3 těsně po zrušení provozu trati odstavená na parkovišti březen 1975 
Vykládka ve Skyllbergu v dubnu 1975 
Ve Skyllbergu 28. 4. 1975 
V listopadu 1976 ve Skyllbergu 
V srpnu 1978 odjezd ze Skyllbergu do Lakviku 
v roce 1978 již v Lakviku
Po odprodeji v roce v roce 2014 do Německa se lokomotiva stala exponátem sbírky významného renovátora lokomotiv polních a průmyslových drah, pana Petera Erka. Zde se jí dostalo profesionální opravy. Stroje, které prošly přes Feldbahn Betriebsgesellschaft v Ilmenau se vždy vyznačovaly výborným zpracováním s aspektem na historickou věrnost do sebemenšího detailu. Práce dílny tohoto sběratele v kladném slova smyslu poznamenala spoustu historických strojů a doslova jim zachránila život.
Volle Rose, Illmenau , 2019 
Volle Rose, Illmenau, 2019
Další, tentokrát již poslední kapitola života lokomotivy MD3 se píše roku 2024 po rozpuštění sbírky v Illmenau. Lokomotiva změnila vlastníka a ocitla se u nás. Je součástí soukromé sbírky a je deponována v Muzeu starých strojů a technologií v Žamberku. Vzhledem ke své historické hodnotě, která spočívá ve stáří stroje, kvalitě opravy a autentickém výrobním stavu bude využívána pouze k příležitostným, nebo chcete-li, „svátečním“ jízdám. Je totiž v současné době patrně jediným strojem této řady na světě, který se dochoval v tomto stavu s původním motorem, historicky věrným příslušenstvím a neprošel žádnou radikální přestavbou či dostavbou. Je až neuvěřitelné, jaké měla tato malá mašinka ve svém dlouhém životě štěstí. Prakticky celý jej strávila v provozním stavu a vždy se našel někdo, kdo se o ni postaral. To není běžný obrázek lokomotiv polních či průmyslových drah.
Fotografie z Žamberka – Ivo Kočí, 2024.